Povídky – Města - hrací karty

Jak jsme se měli fotit

„Omlouvám se za zpoždění, ale takhle před Vánoci mám vždycky problém někde zaparkovat svou rybu.“

Ostatní se s údivem podívali na malou dívku.. Všichni kromě Ostravy, ta se sluchátky na uších podupávala kopyty do rytmu hudby a okolní svět ji ani v nejmenším nezajímal.

„Vždycky se bojí, že skončí v kádi, tak jsem ji musela schovat do kanálu. Snad tam nikomu nebude překážet.“

„To já naštěstí takový problém neměl, velbloud – ostatně stejně jako anděl – teď před Vánoci není tak nápadný. Tři králové a tak, to asi znáte.“

„Ale tak toho velblouda jste s sebou brát ani nemusel, andělé snad dokážou létat?“

„Létat sice umím, ale znáte Brno, bral by si to jako osobní urážku, kdyby vzduchem připlachtil někdo jiný kromě něj. Hodně dbá na svou pověst. A koneckonců, budeme přeci portrétovaní, a co by to bylo za portrét, kdybych na něm neměl chrtici a velblouda?“

„Anděli milý, dnes už se doba změnila, budeme se totiž fotit!“

„Fotit? Erby se odjakživa malují!“

„On Vám to v Plzni nikdo neřekl? Tohle přeci nebudou erby ani klasické portréty.. Tohle mají být, jak jsem vyrozuměla, hrací karty.“

„Nemyslíte snad ty nechvalně proslulé čertovy obrázky?“ zachmuřil se Anděl.

Dívka ještě nestačila přisvědčit, když tu náhle byl vzduch nasycen nezaměnitelnou vůní tvarůžků. Zdálo se, že i Ostrava na chvilku vypadla z rytmu.

„Dorazily legie,“ ušklíbl se začouzený vousatý muž, který byl doposud zaneprázdněn omotáváním hokejové čepele a hovoru se tedy neúčastnil. „Stejně tak smrdí hlavně proto, že si nikdy nesundavá tu svou přilbici.“

„No dovolte?“ ozval se rytíř z Ústí.

„Na vás se to s tím smradem samosebou nevztahuje, vždyť vy jste až po pás ve vodě, takže helmice se nemůže, jak to říct, projevit.“

„To už spíš ta jeho Setuza, že ano,“ pronesl pobaveně ženský hlas.

Rytíři od Střekova to zřejmě tak vtipné nepřišlo, jelikož se zpoza hledí ozvalo: „Vidím, že slečna Zet už má své džbány skoro prázdné. Neměla byste to s tím vínem přehánět, ať při návratu domů nespadnete do katakomb či do Dyje… Au, dejte si pozor, kam si sedáte, Jihlavo! Kvůli těm vašim jehlám tady někdo přijde k úrazu!“

„Když jsem měla hory stříbra, tak moje jehly nikomu ani v nejmenším nevadily,“ sklopila smutně oči Jihlava.

„Když jste vy měla hory stříbra, tak tady Ostrava ještě ani nebyla na světě.“

„Stejně mi přijde divné, že bychom se měli fotit, nějak se to nehodí k našemu naturelu,“ pronesla zadumaně ona drobná dívka z jižních Čech.

„Myslíte tím, že by Vám to třeba na fotce nemuselo slušet?“ zeptal se Kladno.

„Ne, ale viděl jste snad někdy vyfoceného draka?“

Získejte vlastní balíček hracích karet

Jak jsme se měli fotit

Mezitím na severu Čech hustě sněží. Z vánice se linou dva hlasy, nicméně prohlásit, že se jedná o hlasy lidské, by bylo příliš odvážné.

„Přijdeme pozdě… Já to hned říkala, že přijdeme pozdě.“

„A co jsem s tím měl dělat, já si na kopyta nemůžu připnout sněžnice, vždyť to víš.“

„Proč jsme sakra lezli na Ještěd? U mě doma je asi jedenáct rozhleden a taky z toho nedělám takové haló a netahám tam každou návštěvu.“

„Ještěd je jedinečný.“

„Víš, co je jedinečné? Mé prameny! Navíc se se za nima nemusíš trmácet a bát se, že zmrzneš na rampouch.“

„Mně to povídej! Když jsem byl u tebe naposledy, tak jsem se jimi několikrát opařil. A propos, jak by někomu, jehož esence je horká minerální voda, mohlo být chladno, to tedy opravdu nechápu.“

„Měla jsem letět s Chebem, ale on pořád mluví o té dávné vraždě vojevůdce, jak ho trápí, že je slavný hlavně kvůli ní, a že se posledních pár let cítí nějak vykořeněný, jako by patřil někam jinam a tak… no a já prostě tohle nemám zapotřebí poslouchat.“

„Cheb má sice křídla, ale nelétá. Létá jen Brno. Takže bys stejně šla pěšky. Spíš si přiznej, žes mě chtěla navštívit a pokochat se tou krásou tady.“

„Tak hele, tvoje hory nejsou o nic lepší než ty moje, a navíc stejně není vidět na krok.“

„Máš takovou dobrou náladu, a přitom jsi ještě neslyšela to nejlepší. Jak se jinak dá říct ‚mannschaft‘?“

„Myslíš ‚komanda‘?“

„To není ono,“ zaváhal muž, „ale už jsem si vzpomněl. Budeme spolu v jednom družstvu.

„Ale ne! Kdo „my“?“

„Já, ty, rytíř z Ústí a tvůj známý Cheb. A ještě jiní, jak jsem vyrozuměl.“

„To jsi vybíral ty, že jo?“

„Možná jsem měl poradní slovo, to přiznávám, ale rozhodli organizátoři. Máme toho prý společného víc, než si myslíme.“

„Ano? Co na příklad. Buď od té dobroty a pověz mi to.“

„Všichni jsme prý trefy.“

Získejte vlastní balíček hracích karet

Vánoční fotografování

„Tak už jsme tu všichni? Fotograf už je nachystaný.“
„Cheb a tvarůžkový voják se zase někam schovali, nemůžeme je najít.“
„Ale ne! Že oni zase řeší, čí že to vražda byla brutálnější. Takhle se hádají, co si pamatuji.“
„Copak toho nikdy nenechají? V Praze bylo zabito tolik důležitých lidí a mám snad potřebu to pořád někomu vnucovat?“
„Mohli bychom se bavit o příjemnějším tématu, než koho všechno v našich městech zamordovali? Aspoň když jsou ty Vánoce? Anděli, mohl bys k tomu něco říct.?“

„Já už jsem všechno důležité ohledně tohoto dne řekl pastýřům…“
„Strašná sranda. To jsem ještě mohl s klukama hrát hokej. Dokonce i Jarda přijel na Vánoce domů!“
(zpovzdálí se ozývá: „Valdštejn! Jednoznačně Valdštejn!“ a pak v odpověď: „To určitě… Já říkám Václav, posloucháš mě, Václav!“)
„Už jsou tu! Konečně!“
„Hej, kam se cpeš?! Tady na gauči sedí jen krásné ženy! To je ale chování, viďte, draku.“
(Drak, jak se zdá, přikyvuje.)
„No kam asi, dopředu vedle tady Varů. Její prameny krásně hřejí! A mimoto, jsme krajani a stejné barvy!“
„No dobře, já si tedy sednu tady na kraj, když jinak nedáš.“
„Ha, ty! Kde vlastně máš kapra, že oni ti ho snědli!“
„Moc vtipné, opravdu moc.“
„Tak přátelé, pokuste se usmát.“
„Máme přestat dýchat?“
„Ne, to není třeba, dýchat můžete, ale ti, co nemají helmu a zároveň mají mimické svaly, zkusí se tvářit pokud možno přívětivě. Drak ať se o úsměv raději nepokouší, nechceme přeci diváky vyděsit.“
(po chvíli netrpělivého ticha, kdy se zdá, že někteří přeci jen raději zadrželi dech)
„Ták…. A je to.!“
„Pch, stejně to budou muset přemalovat, kdo by věřil takové fotce…“

A měli pravdu, raději jsme to přemalovali.

Jak jsme se měli fotit

Jak jsme se měli fotit

Vánoční fotografování

Přejeme vám krásné Vánoce a šťastný nový rok.

Updating…